Chlapec má jen čtyři roky, ale už dnes ho lidé v jeho okolí oslovují jako velkého hrdiny. Proč? Malý chlapeček zachránil svou dvouletou sestru. Jeho rodiče vždy dbali na bezpečnost svých dětí, ale ne vždy se dá vše ohlídat.

„Nainstalovali jsme také poplašné zvonky na dveře a mysleli jsme, že jsme přijali všechna potřebná opatření. Dětem jsme navíc důkladně navrtali do hlavy, že bez přítomnosti dospělého tam nikdy nesmí.“

Pokračování na další straně

Podívejte se na tento obrázek! To je velmi vzácný obraz hotelu – buddhistického božství.

Bůh
Je to bůh zábavy, štěstí a bohatství.

Hotei, Smějící se Buddha, Buddha hojnosti- to jsou jen některé z jeho jmen.

Lidé, kteří opravdu žijí podle Feng-Shui, vědí, že socha hotelu přináší do domu hojnost a pohodu. Tato soška je jedním z nejlepších symbolů bohatství. Takže když ji umístíte na správné místo, můžete do svého života přitáhnout bohatství.

Anička Slováčková, talentovaná zpěvačka a herečka, která se proslavila nejen díky svým rodičům, Felixi Slováčkovi a Dagmaře Patrasové, ale také vlastními schopnostmi, čelí jedné z nejtěžších životních výzev. Ve svých 28 letech se opětovně potýká s rakovinou, tentokrát však bolestivá diagnóza zasáhla její plíce. Přestože se její život nyní točí kolem náročné léčby, Anička neztrácí odvahu a své nadšení pro život. Příběh Aničky Slováčkové je příkladem statečnosti a síly.

Jak uvedli The Guardian v roce 2008, na schůzi Královské geografické společnosti v Londýně prohlásil Earthwatch Institute včely za nejcennější živočišný druh na této planetě. Kdyby dnes zmizely včely, lidstvo by je velmi rychle následovalo!

Vědci a odborníci na život v přírodě přidali včely na seznam druhů odsouzených v blízké budoucnosti k vyhnutí, pokud lidstvo ohledně svého nejcennějšího hmyzu něco neudělá.

Český sportovní svět se zahalil do smutku po nečekané zprávě. Mladý, jen 32-letý mistr světa před pár dny naposledy vydechl. Podle informací jeho kamaráda a kolegu měli sportovci selhat vnitřní orgány. Jeho blízcí i fanoušci jsou zdrceni.

V dětství jsme jezdili v autech bez bezpečnostních pásů a airbagů. Lahvičky s léky neměli bezpečnostní uzávěry, dveře často nebyly zamčené a skříně se nezamykali vůbec. Pili jsme vodu z pítka na rohu, ne z plastikových lahví. Nikoho by ani nenapadlo jezdit na kole v přilbě. Hrůza!

Celé hodiny jsme dávali dohromady nejrůznější vozítka z prkénka a koleček od kočárků a až když jsme se řítili z kopce, vzpomněli jsme si, že na ně nemáme brzdu. Teprve když jsme tímto způsobem několikrát vletěli do trnitých keřů šipek, poznali jsme, že bez brzd to není ono.