A v tu chvíli se to stalo.
„Patrik otevřel oči a podíval se na nás. S láskou,“ popsala Nikola jeden z nejintimnějších momentů svého života. „Říkala jsem mu, jak moc ho miluju, že jsme s ním a že nikdy nebude sám.“
Krátce poté Patrik naposledy vydechl. Odejít tak tiše, tak klidně, tak smířeně… To je něco, co Nikola považuje za dar, i když je to dar, který přinesl nekonečnou bolest.
„Chci, aby si ho svět pamatoval takového, jaký byl“
Nikola závěrem dodává, že by si přála, aby lidé viděli Patrika takového, jaký byl až do poslední chvíle: bojovníka, milujícího manžela, tátu, který věřil v život, i když mu už příliš mnoho času nezbývalo.
Jeho poslední pohled, poslední věta, poslední nádech… To vše bude Nikola nést v sobě navždy.
Zůstala tu sama se synem, vzpomínkami a láskou, která ani smrtí nekončí.
