Jeden z Patrikových nejbližších přátel popsal její roli slovy, která zněla spíše jako pocta než běžné svědectví:„To, co Nikola dokázala, se nedá popsat. Měla pod kontrolou úplně všechno – návštěvy, lékaře, informace. Přitom se starala o syna a ještě myslela na nás. Ani na vteřinu nedala najevo, co se v ní opravdu odehrává.“Nikola byla podle svědků neustále v kontaktu s okruhem přátel. Psala, volala, organizovala, koordinovala časy návštěv tak, aby Patrik nebyl přetížený, ale zároveň měl kolem sebe ty, které měl nejraději.
Zároveň vedla rozsáhlé rozhovory s lékaři. Cíl? Aby mohl Patrik co nejdéle zůstat při vědomí, aby mohl vnímat, kdo za ním přichází, a aby každá chvilka měla smysl.
Komunita přátel: Nikola vytvořila bezpečný prostor místo bolestného čekání
Přátelé, kteří do Benešova cestovali často i opakovaně, se shodovali na jednom: díky Nikole se z bolestivé nejistoty stal prostor pro intimní a klidné chvíle. Nebylo to jen čekání na to, co se stane.
Byla to možnost říct pár slov, obejmout ho, připomenout mu okamžiky, které měl rád – bez toho, aby to působilo jako loučení.
„Nikola nastavila atmosféru, která byla zvláštně klidná,” popsal jeden ze svědků. „Nebylo to zoufalství. Spíš snaha být mu nablízku, ale ne se tvářit, že je to naposled.”
A právě to přátelé oceňovali nejvíc – že i ve chvílích, kdy lékaři mluvili o špatné prognóze, se díky ní nikdo necítil, že musí říkat poslední věty.
