Anička byla stejně jako Felix hudebně nadaná, a hudba je oba spojovala. „Často mi dávala k posouzení své demonahrávky. Říkal jsem jí, co se mi líbí a co by se dalo zlepšit. Vždy mě vyslechla, ale konečné rozhodnutí bylo na ní,“ vzpomínal. Přestože vyrůstali ve stejném prostředí a pod vedením stejných rodičů, každý z nich si našel svou vlastní hudební cestu. „Hudba ji naplňovala stejně jako mě,“ dodal.
Společné vystupování bylo pro oba přirozené a radostné. „Když jsme hráli spolu, bylo to vždycky úžasné. Publikum si to užívalo a my také. Jako bratr jsem byl šťastný, že můžeme sdílet takové chvíle,“ řekl Felix. Přiznal, že mu Anička nesmírně chybí a její odchod je pro něj stále těžký.
Z jeho slov je patrné, že Anička byla nejen jeho sestrou, ale také blízkou přítelkyní a důležitou součástí jeho života. Její ztráta zanechala v jeho srdci hlubokou ránu, kterou jen těžko zacelí čas.
