První slova Felixe Slováčka mladšího o zesnulé sestře : Otevřu její pokoj a pořád Aničkou voní, svěřil se

Felix vzpomínal na jejich vztah, který byl od samého začátku výjimečný. Když se Anička narodila, bylo mu dvanáct let, ale už tehdy ji miloval a staral se o ni s láskou. „Přebaloval jsem ji, pomáhal s ní. Naši nás vychovávali k citlivosti a vzájemné podpoře,“ popsal své dětství. Přestože mezi nimi panovala láska, nechyběly ani typické sourozenecké pošťuchování. „Byl jsem pro ni ochráncem, ale zároveň jsem ji občas škádlil. Bylo to krásné období,“ zamyslel se.