Není se čemu divit, že jsem dávala přednost tomuto způsobu nákupu před osobním kontaktu s prodavačkou. Osm let mi bylo, když jsme se přestěhovali do Buštěhradu, a i tam jsem pokračovala v navštěvování místních obchodů. Tyto prodejny byly pro nás něčím víc než jen místem, kde se kupovalo zboží. Byly to sociální uzly, kde se sousedé setkávali, vyměňovali novinky a dělili se o rady, kde seženou to, co bylo právě nedostatkové zboží. Mléko tehdy chutnalo jinak, než na co jsme zvyklí dnes. Bylo to dáno jak způsobem jeho balení – v lahvi nebo sáčku, tak i jeho původem z místních farem. Každý doušek byl připomínkou toho, že jídlo má svůj původ a že je třeba si ho vážit. Vzpomínky na tyto časy jsou nyní o to cennější, že nám připomínají, jak jsme si v minulosti více vážili věcí, které jsme měli. Nedostatkové zboží, jako byly jízdní kola, pračky či šicí stroje, nám připomínaly, že ne vše je samozřejmostí a že každá věc si zaslouží naši pozornost a úctu.
Kam dál?
- Lucie Bílá slaví 58. narozeniny. Od své lásky dostala holčičkové přání
- Další šílená Výměna manželek! Odebrané děti a rozvodové papíry v akci.
- Agáta šla na operaci víček, museli ji odložit. Tak si aspoň nechala přifouknout rty
- Richard Genzer je holohlavý! Řekli, že vypadá jako „Dada z Návštěvníka!“ Proč to tak je?
