Proč? Protože výdej energie byl abnormálně vyšší než samotné kalorické množství pochutin. Ve skutečnosti jsme ani nevěděli, co je to denní kalorický příjem nebo nějaký výpočet BMI.
Neexistoval žádný YouTube a chytrý telefon. Filmy se dívaly u toho, kdo vlastnil televizor a to byla další příležitost jak se setkávat i při běžných aktivitách v pohodlí domova. Zamilované párky si měli vždy co říct a za zpěvu ptáčků, proseděly i celé hodiny na lavičkách v parku, směje se a zpívajíce oblíbenou píseň.
Když se nám přihodilo něco zajímavého a chtěli jsme to říct našim kamarádům, tak jsme se jednoduše vzali a šli jsme zvonit po domech a sdělovat noviny. Jen tak, bez všeho. Občas se tedy stalo, že jsme zabloudili chtě nechtě i na jiný zvonek a se smíchem jsme utíkali, aby nás nechytnul nějaký pán soused.
Tento svět nás naučil, jak být ve všem sám za sebe, jak být upřímný a kamarádský, ale věřit a spoléhat se vždy jen sám na sebe. Vymýšlet vždy něco nového, neprobádané a žít v souladu s pravidly a přírodou. Měli jsme volnost as tím i zodpovědnost a co je nejhlavnější, naučili jsme se zodpovídat za naše skutky a připouštět si selhání.
