Pivo bylo všudypřítomné a stalo se nejen prostředkem sociálního propojení, ale i způsobem, jak zapomenout na tíživou realitu normalizačního Československa.Kulinářským zážitkem, který nesmíme opomenout, byl bezpochyby guláš se šesti. Tento pokrm, podávaný často jako sytá porce se šesti kusy knedlíku, byl synonymem pro hospodskou kuchyni. Jeho bohatá chuť a výživnost z něj činily ideální jídlo pro hladové návštěvníky, kteří si po tvrdém dni chtěli pořádně pochutnat.Další specialitou, kterou si mnozí rádi objednávali, byl gothaj s cibulí. Gothaj, druh masové konzervy podobné salámu, podávaný obvykle s čerstvou cibulí a chlebem, byl oblíbenou svačinou pro ty, kteří hledali rychlý a chutný způsob, jak zahnat hlad.Nesmíme zapomenout ani na dršťkovou polévku, která byla pro mnohé symbolem pravé hospodské kuchyně. Tato hustá a kořeněná polévka byla ideální start do dlouhých večerů strávených v přátelském hovoru a byla známá svou schopností „postavit na nohy“ i po pořádné noci.
Jídlo v bufáči na stojáka
Nejlevnější a také nejrychlejší jídla nabízely automaty, tedy samoobslužné jídelny. Vůbec tím prvním u nás byl automat Koruna na Můstku v Praze, ten byl velice populární už v meziválečném období. Do bufetů, jak se automatům říkalo, chodily snad všechny vrstvy obyvatel na párky, polévky, limonádu, pivo, chlebíčky či ruské vejce, ale i na obědy, často klasická česká jídla.„Je to volné?“ Na to se vás většinou nikdo nezeptal, ale pokud jste se od pultu, na kterém jste měli nedojedené jídlo, vzdálili, riskovali jste, že se do něj pustí někdo jiný. Bezdomovci sice moc nebyli, ale chudí, o kterých se nesmělo mluvit, ano.
