Pražská rodačka absolvovala DAMU a už během studií nastoupila v roce 1969 do souboru MDP, ve stejné době mohli její půvabnou tvář zaznamenat také filmoví a televizní diváci, třeba v jednom z dílů krimiseriálu Hříšní lidé města pražského. Před kamerou i v divadle se prakticky překlápí z jedné role do druhé. „Jediný čas, kdy jsem si dala pauzu, bylo, když se narodily děti…Natočila jsem spoustu filmů, ale nikdy tak, abych nezanedbávala děti,“ vzpomíná bývalá manželka Aldricha Wiznera, s nímž měla dvě dcery, let dříve dopředu.
Ďábel alkohol
„To byla moje malá smrt. Přišli lidé, kteří tam neměli co dělat. Ota Ornest přes dvacet let budoval soubor i repertoár a diváci přesně věděli, na co se chodí do ABC, do Komorního, do Komedie. Oni to všechno zničili,“ popsala trpce ještě po letech důvody svého odchodu z divadla.
„Tehdy zaťukal na dveře ďábel, který se jmenuje alkohol,“ svěřila se také herečka, která své potíže s pitím i antidepresivy popsala v pořadu 13. komnata. Později ale trochu litovala své otevřenosti. „Je to už třicet let a já to mám pořád na talíři…,“ shrnula své pocity Šulcová, která si podle svých slov myslela, že otevřeným přiznáním potíží i následné cesty z nich může někomu pomoci.
Odchod z divadla i méně příležitostí před kamerou ji nasměroval k dabingu, její hlas mohli diváci slyšet například v oscarovém filmu Cena za něžnost, jako Catherine Deneuveovou v Indočíně nebo Blanche (v podání Jessici Langeové) v Tramvaji do stanice touha.
Před kamerou se po roce 1989 objevovala jen málo, a to spíš v televizi. Výraznější příležitost jí poskytl režisér Ondřej Trojan v Občanském průkazu (2010), kde hrála ředitelku školy, velký comeback ale slavila o pět let později díky Prušinovskému.
