Zůstala jsem zaražená. Věděla jsem, že situace je těžká, ale nečekala jsem, že by to mohlo ovlivnit naše plány na svatbu. „Jak to myslíš?“ zeptala jsem se opatrně.
„Potřebuju, abys mě finančně podporovala, dokud si nenajdu práci. Jinak si nemůžu dovolit svatbu ani společný život,“ vysvětlil.
Byla jsem zmatená a zklamaná. Milovala jsem ho, ale myšlenka, že bych měla nést veškerou finanční zátěž, mě děsila. Pracovala jsem tvrdě, abych si udržela svou práci a platila účty, a teď jsem měla nést i jeho břemeno.
„Tomáši, chápu, že je to pro tebe těžké, ale já sama nevím, jak to zvládnu,“ odpověděla jsem upřímně. „Potřebujeme najít řešení, které bude fungovat pro nás oba.“
Následující týdny byly plné napětí. Snažila jsem se najít způsoby, jak ušetřit peníze a zároveň motivovat Tomáše, aby hledal práci aktivněji. Navrhla jsem mu, aby se zapsal do rekvalifikačního kurzu, nebo aby zkusil brigády, které by mu pomohly překlenout toto období.
