Bylo to jedno z těch chladných podzimních rán, kdy jsem seděla u kuchyňského stolu a přemýšlela o svém životě. Můj přítel, Tomáš, byl už několik měsíců nezaměstnaný. Na začátku jsem ho podporovala, věřila jsem, že si brzy najde práci a všechno se vrátí do normálu. Ale čas plynul a situace se nelepšila.Jednoho večera, když jsme seděli na pohovce a sledovali televizi, Tomáš najednou vypnul zvuk a otočil se ke mně. „Musíme si promluvit,“ řekl vážně. V tu chvíli jsem cítila, že se něco důležitého chystá.“Víš, že tě miluju a chci si tě vzít,“ začal. „Ale potřebuju, abys mě teď podporovala. Jinak si tě nemůžu vzít.“
