Jak je možné, že jsme toto období přežili s tak málo bezpečnostními opatřeními a přesto jsme se stali odolnými a vynalézavými dospělými? Byli jsme nesmrtelní Ano, v autě se nesedělo v sedačkách, ale volně na zadním sedadle, často i bez bezpečnostních pásů. Jízda byla dobrodružství, ne rutina. Děti byly ponechány své vlastní zvědavosti a objevnému duchu, který je vedl k výrobě koloběžek z prken a starých koleček. Brzdy? Kdo by se jimi zatěžoval, dokud se nepřiučil tvrdé lekce od přírody samotné. Kamarád s televizí Pamatujete, jaký byl luxus mít doma televizi? Sousedé a kamarádi se scházeli, aby společně sledovali oblíbené pořady. Byl to společenský akt, nikoli pasivní konzumace. A videohry? Ty byly nahrazeny společnými hrami venku, které podporovaly týmového ducha a fyzickou kondici. Jak jsme to vůbec mohli přežít? Někdy to bylo o štěstí, jindy o zdravý rozum, který nám říkal, kdy je čas vrátit se domů – když se rozsvítily první lampy. Rodiče nás nehlídali prostřednictvím mobilních telefonů nebo GPS lokátorů. Důvěřovali nám a my jsme se učili zodpovědnosti a samostatnosti. Osobní rozvoj a překonávání překážek Neměli jsme kurzy osobního rozvoje, ale život samotný nás učil, jak se vyrovnávat se zklamáním a jak si stát za svými činy. Dětství minulých dekád nás naučilo být odvážnými, kreativními a samostatnými. Zábava a balzám pro duši Hry venku, honěná, skákání přes švihadlo, lezení po stromech – to vše bylo denním chlebem.
