Najednou se ozvala žena, která mohla být ve věku mé babičky. A začala nahlas říkat: „To nemůže být tak, člověk chce klidně jezdit v autobuse a zde křičí nějací spratci. Pokud neumíte ovládat své dítě, neměli byste s ním chodit ven .”
Oči se mi naplnily slzami. Někteří lidé se za mě promlouvali, ale i tato žena měla spojence. Každou chvíli něco přežvýkala s tím, že nemám mít děti. Nakonec popošla k řidiči a řekla, že to nemůže být tak, že cestující očekávali klidnou jízdu, a ne křičící. A víte co se stalo?! Šofér zastavil autobus a řekl mi, abych vystoupila! S dítětem, se kterým jsem šla k lékaři, asi 8 zastávek od ambulance. Neumím to zcela vtěsnat do hlavy. V autobusech sedí často opilci, kteří zapáchají, šikanují a svobodná matka s dítětem byla požádána, aby odešli. Kde se ztratila lidskost a empatie?”
Je smutné, že někteří starší lidé se svými zavazadly zkušeností dokáží takové věci…