Hned bylo jasné, že si budou rozumět. Vtipně se dohodli, že se budou oslovovat „maestro“, jak si Harapes vždy přál, a tak se oslovovali dalších deset let jejich spolupráce a přátelství.
I přes počáteční komplikace s výběrem rakve se podařilo Vlastimila Harapese důstojně vyprovodit na jeho poslední cestě. Jeho odkaz v českém kulturním světě zůstane navždy zachován.