Jednou, po další prohlídce pacientů, se Sergej obrátil na Innu, požádal ji o odpuštění za nepříjemnou povahu své ženy a za neustále neopodstatněná obvinění. Koneckonců, dříve, nebyla taková, a teď se zdá, že se zbláznila. Inna vzdychla a řekla, že rozumí všemu. Koneckonců, Natalia prostě velmi miluje svého manžela a nechce se o něj s nikým dělit. Ve skutečnosti je to velké štěstí milovat někoho tak moc. Sergej se podíval na Innu a zeptal se, jestli už někoho milovala. Inna odpověděla, že milovala a otočila se zpátky k oknu. A pak ho požádala, aby zastavil auto. Když Sergej vyhověl její žádosti, vystoupila z auta, kousek odešla od auta a sedla si na spadlý strom.
Sergej si sedl vedle ní. Po chvilce ticha začala žena mluvit. Její milovaný se také jmenoval Sergej. Byli ve stejné třídě, potom začali spolu chodit. Dokončili jsme školu, vzali jsme se a Chystali jsme se na narození dítěte. Sergej pracoval na ministerstvu pro mimořádné situace. V ten den byla Inna doma, právě se vrátila ze služby, její termín byla teprve na začátku těhotenství, nikdo ani nevěděl, že je těhotná, kromě Sergeje. Inna čekala na svého manžela z práce, ale on nepřišel. Ten den vypukl velký požár v nějakém zařízení. Sergej zachránil svého přítele za cenu svého života. Zavolali jí a oznámili jí to, když už bylo po všem.
Slzy jí stékaly po tvářích. Tiše řekla, že si nikdo ani netuší, co se s ní tehdy dělo – plakala, křičela a doufala v něco. Ale podařilo se jí vydržet a nezlomila se. Rozhodla jsem se, že bude žít v zájmu budoucího miminka. A pak, během pohřbu, se k ní přiblížila dívka s ročním dítětem v náručí a řekla, že je to Sergejův syn. Tato dívka pracovala jako dispečer v jejich službách. Všichni věděli o jejich vztahu. Všichni kromě Inny. Ze hřbitova byla převezena do nemocnice. Přišla o dítě… O pár dní později se vrátil domů, sbalila si věci, vzala klíče od bytu a dala je tomu dívce.
Byt patřil Sergeji, což znamená, že bylo správné, aby ho zdědil jeho syn. Pak Inna požádala své nadřízené, aby ji poslali někam daleko. A tak ji poslali zde.
Sergej se zeptal, jestli odpustila svému milovanému. Namísto toho, aby odpověděla, dívka řekla, že opravdu chce dítě. Jen ona už nebude moci porodit. Sergej opatrně řekl, možná by se měla pokusit začít znovu. Je tak mladá a krásná! Inna se otočila a podívala se na Sergeje. A najednou se pro ně zastavil čas, zdálo se, že celý svět zmizí a prázdnota byla naplněna hlasitým bitím dvou srdcí…
Pak Sergey jemně zašeptal její jméno a zuřivě ji políbil… A ona, jako by neslyšela jeho láskyplná slova, tiše plakala a opakovala – „co jsme udělali“…
Natálie příliš dlouho podezřívala svého manžela, že ji podvádí. A tak Sergej opravdu podvedl svoji ženu. Ale necítil ani kapku viny, neměl ani trošku výčitek svědomí. Měsíc, který pokračovali v randění s Innou, byl pro něj nejšťastnější, závan čerstvého vzduchu. Poprvé v životě měl Sergej pocit, že ho někdo miluje. Miluje celou svou duší, každou buňkou svého těla. Nikdy nic takového necítili na Natalii. A oženil se jen proto, že se musel oženit, protože už mu bylo mnoho let a příbuzní a přátelé je seznámili a naléhali, aby se vzali. A žil v manželství, jako mnozí, jen ze zvyku.
S Innou tomu tak nebylo. V knihách bylo všechno opravdu jako. Řekl Inne, že ona byla jeho první a poslední, jediná láska v životě. Řekl, že celý život čekal jen na ni. Jednoho dne mu Inna řekla, že odchází. Toto všechno musí být nějak ukončeno a ona na to nemá sílu. Sergej řekl, že ji najde kdekoli, protože bez ní nemůže žít. Pak to bylo, jako by někdo shora slyšel jeho slova…
Ten večer Sergej zemřel na srdeční zástavu. Jakmile se o tom Inna dozvěděla, spěchala ze všech sil do jeho domu a zapomněla na všechno na světě. Zamrzla na prahu a zastavila se před Nataliiným pohledem. Podívala se na dívku s nenávistí a šeptala, že ji nenávidí, že proklíná Innu a nikdy jí neodpustí. Natálie řekla, že to byla Inna, která ho zabila…
Dívka se probrala, jako kdyby z úderu. A pak pomalu šla domů. V den pohřbu Inna stála stranou a váhala, aby se přiblížila a rozloučila se svým milovaným. Její ukradená láska na to neměla právo. Když pohřební obřad skončil, Natalia se přiblížila k dívce a nahlas řekla, že Inna brzy zemře. Koneckonců, dala fotku dívky do Sergejovy rakve. Ať si ji vezme s sebou! Koneckonců, nemohl by žít bez ní a ona nebude moci žít bez něj…
Inna zbledla a šeptala, proč to Natalia udělala. Žena syčela, že dívka nenávidí. A pak hrdě zvedla hlavu a odešla. Uběhlo několik dní. Během této doby Inna předala všechny případy novému lékaři, který byl poslán na její místo. Dlouho se ptala svých nadřízených a teprve nyní byly její žádosti vyslechnuty. Po sbalení věcí se Inna rozhodla jít na hřbitov, aby se rozloučila se Sergejem. Ale chtěla to udělat tak, aby ji nikdo neviděl. Inna se vzbudila velmi brzy, aby přišla na hřbitov za úsvitu. Ráno měla autobus a prostě neměla čas se rozloučit.
Vesnice tvrdě spala. Inna kráčela pomalu po ulici a až u Sergejova domu nevědomky zastala. Viděla kouř valící se z jednoho okna. Ničemu nerozuměla, přistoupila ke dveřím a začala klepat. Ale nikdo neodpověděl. Inna spěchala k sousedům, klepala na bránu a křičela o pomoc. A pak běžela zpět do Sergejova domu. Kouř se už valil ze všech oken a Inna si uvědomila, že nemůže váhat. Popadla židli stojící nedaleko, rozbila okno a vběhla do domu. Uprostřed ohně a kouře spěchala přes pokoje a snažila se najít Natalii a její děti.
Nejprve našla Sergejovu dceru a vytáhla ji z hořícího domu a poté se vrátila pro jeho syna. Obě děti byly v bezvědomí. Lidé už utíkali do domu. Někdo zapnul čerpadlo, někdo vytáhl hadici. Dva muži spěchali do domu. Natalii nikde nenašli, ukázalo se, že v tu noc nebyla doma. Pracovala v pekárně a večer, poté, co odložila děti spát, odešla na směnu. Děti tvrdě spaly, když začala hořet elektroinstalace. A kdyby nebylo Inny, zemřeli by strašlivou smrtí. Snažíce se udržet na nohou, Inna se nejprve naklonila nad jedno dítě, pak nad druhé a převzala je k vědomí. A až když děti otevřely oči, Inna sama upadla do bezvědomí.
Mladá žena se vzbudila v nemocnici. A první osoba, kterou viděla, byla Natálie. Žena řekla, že přišla poděkovat Inne za děti. A přestože nikdy nebude schopna odpustit Sergejovi, na druhé straně nikdy nezapomene na záchranu svých dětí. Natálie řekla, že spolu s dětmi opouštějí vesnici. Jejich dům shořel do tla, nemají kde bydlet. Proto půjde bydlet se svou matkou, do své vlasti. Dodala, že nelituje, že dům vyhořel, protože tohle je Sergejův dům, ne jí. Ale především, Natalia byla šťastná, že Innina krása byla také spálena v ohni, protože celá tvář dívky byla spálena uvázaná. Teď už bude ošklivá a nikdo jiný se na ni nebude dívat…
Natalia řekla, že dala fotografii Inny do rakve svého zesnulého manžela. Doufala, že její sokyně zemře. Ale vyšlo to ještě lepší. Natália chvíli stála a čekala na odpověď. Ale Inna mlčela. Natalia si přála, aby Inna zůstala nešťastná a odešla z místnosti.
Když zdravotní sestra vešla do Innina pokoje, dívka předstírala, že spí. Ale zpod její řas tekly slzy. Sestřička začala dívku uklidňovat. A řekla, že musí být silná. Pro dítě, co nosí pod srdcem. Když Inna slyšela tato slova, náhle se posadila na posteli. Nemohla uvěřit vlastním uším. Zeptala se sestřičky, jestli špatně slyšela. Ale žena s úsměvem řekla, že ano, je to pravda – Inna se brzy stane matkou. A kvůli dítěti by měla být silná. A ať se nestará o svou tvář, není tam nic hrozného – zůstane jen jedna jizva na bradě a dokonce i ta se nakonec stane neviditelnou. A Inna dostala státní ocenění a chtěli ji přeložit do elitní metropolitní kliniky.
Inna řekla, že nikam nepůjde. Zůstane tady, koupí dům a vychovává své dítě. Zejména proto, že tam bude vždy jeho táta. Jedna žena se postarala o to, že se nikdy nerozejdou…
Už je to pár let. Inna a její malý syn šli k Sergejovu hrobu. Chlapec byl úplně jako jeho otec. Nikdo za to dívku neodsoudil. Naopak každý, kdo je potkal na cestě, přemýšlel o tom, jak zvláštní může být život.
