Z domova jsme odcházeli ráno a po škole jsme se hráli kdoví kde venku. Domů jsme se vraceli, když se rozsvítila první lampy. Celý den nikdo nevěděl, kde jsme. Mobily neexistovaly.
Občas jsme se pořezali, rozbili jsme si nohu nebo vyrazili zub, ale nikdo nikoho nevytkla.
Prostě se to stalo. Nikoho ani nenapadlo, že by to nebyla jen a jen naše vina. Vzpomínáte?
A kolikrát jsme se porvali a chodili s modřinami! Jenže jsme si je nevšímali. Cpaly jsme se buchtami, lízali zmrzlinu a napájeli se limonádou, ale nikdo z nás z toho nepřibral, protože jsme věčně někde lítali a hráli si.
