Bez okolků přiznává, že legendárnímu umělci dopřála pro mnohé kontroverzní paliativní léčbu. „Když se vrátíme o několik desetiletí zpět, smrt se vnímala jako přirozená součást života. V kuchyni se rodily děti, babička tam umírala a do toho ještě pobíhaly slepice,“ popisuje s tím, že otce nechtěla vystavit nedůstojným zásahům lékařů v neosobním nemocničním prostředí.„Záchranka, zářivky na stropě či hadičky v těle, to je velmi násilné odtržení od lásky blízkých. Přestože je obtížné a bolestné zažívat smrt v přímém přenosu se vším, co k tomu patří, my jsme ho chtěli mít doma. Otec si to tak přál. I tento proces může být důstojný, když je obalen do obrovské lásky. Všichni jsme nyní v západním světě odtrženi mimo reality a nechceme smrt vidět. Ale opravdu se není čeho bát, vždyť tam všichni směřujeme,“ vysvětluje.
Překvapený koroner
Poslední týden života Luďka Munzara prožívali s mámou velmi emotivně. „Naším domem procházely neuvěřitelné energie. Celý přechod, kdy se duše loučí a tělíčko přestává pít a jíst, trval asi pět či šest dní. Aby neměl žádné bolesti, nasadily mu různé medikamenty. A pak si zřejmě řekl, že už na tomto světě udělal dost. Takže, aniž by u něj došlo k výraznému zhoršení stavu, duše se rozhodla, že už stačilo, a odletěla si odpočinout. Byli jsme tak intenzivně propojeni, že ho vnímám stejně, jako kdyby tady byl,“ říká. Její úvahy o síle vůle potvrzuje i koroner, který byl zavolán k tělu ráno v pět.„Poté, co si prostudoval všemožné lékařské zprávy a výsledky vyšetření, prohlásil, že ten Munzar tady už tři roky neměl co dělat. Měl tři velmi závažné diagnózy a každá jedna ho mohla ohrozit na životě,“ prozrazuje Barbora. Opakovaně připomíná výsady paliativní léčby, díky které se s otcem mohli v klidu a pietě rozloučit v domácím prostředí. „Ležel v kuchyni, kterou měl rád. Pustili jsme mu cédéčko s jeho oblíbenou hudbou, dali jsme mu tam jeho krucifix, zapálili svíčku. Bylo to smutné, ale krásné, ale hlavně přirozené,“ říká.
Právě kuchyně byla podle jejích slov vždy nejfrekventovanější místnost domu. Zde nejvíc debatovali a řešili případné problémy. „V jakémkoli věku jsem za ním přišla, vždycky si mě na kanapu vzal do náruče a nechal mě ze všeho, co mě trápilo, vyprávět. Potom mi dával ani ne rady, ale velmi moudře mi kladl různé hluboké otázky. Jimi mě chytře přivedl k tomu, co jsem hledala a potřebovala vyřešit,“ vzpomíná.
Režíroval i po smrti
Slavný herec na základě vlastního přání skončil na rozptylové loučce hřbitova v pražské části Zbraslav. „Na to místo chodíval velmi rád. Rozptýlená je tam i jeho vynikající přítelkyně, skvostná herečka Dana Medřická,“ prozrazuje Barbora. V souvislosti s poslední rozloučení legendárního herce se do televizní historie dostal brbt moderátorky, který už těžko něco překoná. Když v přímém přenosu viditelně strémovaná sdělovala detaily, z úst jí vypadlo, že nad Národním divadlem proletí rakev. Vzápětí se omluvila a opravila, že letadlo, protože Luděk Munzar byl také vášnivý pilot.
Mohlo by se zdát, že o čerstvou vdovu Janu Hlaváčovou se bude po slovech moderátorky pokoušet infarkt, ale právě naopak. „Viděli jsme to v jejím pokoji a velmi nás to rozesmálo. Jsme přesvědčeni, že ten brbt shora zrežíroval sám, protože to bylo přesně ve stylu jeho sarkastického humoru. Moderátorka za to nemůže. Pokud proto měla nějaké problémy, jménem naší rodiny se jí omlouvám,“ řekla nám Barbora pobaveně i po letech. Zpětně je televizi vděčná i za vysílání přímého přenosu. „Máma by kvůli zdravotním problémům transport do divadla nezvládla. Takhle ho alespoň mohla sledovat z pohodlí postele,“ vysvětluje.
Posmrtný odkaz
O několik let později připravil herec své rodině další překvapení. Když během pandemických prázdnin předělávali dům a instalovali podlahové topení, našli od něj posmrtný odkaz. „Poté, co jsme v chodbě odstranili vestavěnou skříň, všimli jsme si v betonu od něj vyryto: Jane a dětem, Terezce a Barunce 1979. Stáli jsme nad tím a věru, vyronili jsme i slzu. Když nápis viděl šéf stavby, sám řekl, že ho přece nemůžeme rozbít. Takže s chlapy vymysleli způsob, jak ho z něj vyříznout bez poškození. Teď to máme u zahradní stezky hned vedle květinek,“ prozrazuje.
Vztah svých rodičů, ačkoli přiznává, že není objektivní, označuje za láskyplný. „Vždy se milovali a respektovali. Důležité bylo, že se měli ve vzájemné úctě, porozumění a toleranci. Máma musela nejednou přemoci strach z otcových adrenalinových zálib a on zase byl shovívavý při ní, když zejména ve druhé části své kariéry velmi mnoho času věnovala svým studentům. Navzdory všemu jsem doma nikdy nezaznamenala žádnou výraznější hádku. Ani jen zvýšení hlasu,“ připomíná významně. „Energeticky spolu fungovaly výborně. Navzájem se uměli i pochlubit. Měli mimořádný vztah až do posledních otcových chvil. Byl neústupný zastánce morálky a pravdy. Opravdu velký duch. Stále ho cítím mezi námi,“ dodává.
Sama ideální rodinné štěstí našla až podruhé. První manželství Barbory Munzarové s hercem Jiřím Dvořákem, se kterým mají dceru Annu, totiž ztroskotalo. Jejím současným manželem je herec Martin Trnavský, se kterým se seznámila během účinkování v seriálu Ordinace v růžové zahradě.
