Nechtěla být protekční
Přestože rodiče na Barboru a její sestru Terezu, která se Jane Hlaváčové narodila v předchozím manželství, neměli moc času, tvrdí, že v dětství jí nic nechybělo. „To, že jsme se neviděli přes všední den, nám vynahradili během divadelních prázdnin. Měli jsme obytné auto, se kterým jsme se vydali třeba na celý měsíc na poznávací výlet po Evropě. Zažili jsme spoustu zábavy, ale probírali jsme i vážná, hluboce filozofická témata,“ říká. V době, kdy zaneprázdnění herci nemohli být s dcerami, starala se o ně chůva, paní Ružena. „ Měla jsem ji velmi ráda. Byla součástí naší rodiny,“ dodává. Když se Barbora později přihlásila na herectví, rodiče nadšeni moc nebyli.„Ale neodmlouvali mě. Jen jsem se všemožně snažila, aby to nevypadalo, že jsem protekční. Máma byla v té době profesorkou herectví a na čtyři roky mého studia ze školy raději odešla. Ze začátku jsem dost dbala o to, abych se na jevišti ani v televizi vedle svých rodičů neukazovala moc často. Chtěla jsem si vyšlapat vlastní profesní cestičku,“ vysvětlila.
Bizarnosti někdejší doby
Faktu, že je dcerou slavných rodičů, musela čelit už jako malá. „Někdy mi to pomohlo, někdy ublížilo, ale nikdy jsem to neměla ráda,“ tvrdí a vytahuje v této souvislosti bizarní zážitek. „Ve škole jsme povinně chodili do kina na různé angažované filmy. Když hráli Reportáž zpod šibenice o tom, jak umučili Julia Fučíka, můj otec hrál padoucha, který ho udal. Mohla jsem mít asi sedm let. Soudružka učitelka dějepisu si mě vzala stranou a kladla mi na srdce, že si s ním musím uvědomělo promluvit, aby víc nebral role takových třídních nepřátel. Domů jsem přišla naprosto vystrašená. Otec se pak vydal za soudružkou do školy. Nevím, co jí řekl, ale od té doby byl už klid,“ popisuje zvyklosti někdejších časů.
Má všechno
Barbora Munzarová je dnes herečkou na volné noze, její máma Jana Hlaváčová na svou skvostnou kariéru už jen vzpomíná. V ústraní rodinné vily žije od roku 2011. „Bylo to velmi pěkné, ale už toho bylo dost. Už chci jen v klidu dožít,“ vyjádřila se před časem pro česká média s tím, že většinu času tráví na lůžku. „Na toaletu nebo k doktorovi se pomocí chůdky ještě došmatlám, ale komunikovat se mi už moc nechce. Napovídala jsem se toho už dost,“ řekla dál. Podle slov Barbory máma velmi ráda luští křížovky a sleduje při tom televizi. Nevyhýbá se ani inscenacím či filmům, ve kterých účinkovala.„V závěrečné scéně historického dramatu Kníže Václav, kde hrála Ludmilu, jejím mečem probodli syna Václava – Lukáše Vaculíka. Padla k němu na kolena, na obrazovce se ukázaly její hluboké zaslzené oči plné emocí a do toho svým altovým hlasem zavzlykala: Synu, dítě nešťastné! Máma při tom v posteli luštila křížovku, a když to viděla, sucho zahlásila: Ježíš! Já jsem byla dramatická umělkyně. Kdo se na to má dívat? Přepni to,“ popsala nám situaci Barbora, aby upozornila, že svou někdejší kariéru slavná herečka zvlášť neprožívá.„Když s ní nemůžu být já, vždy jsou u ní pečovatelky. Svůj diář měla vždy více než přeplněný, takže teď už chce mít svůj klid. Občas je v kontaktu s některými kolegy, mnozí z nich byli jejími studenty, ale komunikuje s nimi téměř výhradně telefonicky. Je o ni dobře postaráno. Jídlo dostává přímo do pokoje a myslím si, že má všechno, co potřebuje. Je pro mě poctou postarat se o ni tak, jak si zaslouží,“ vyznává se Barbora.
Smrti se nebojí
V nejhorších posledních chvílích byla oporou i otci Luďku Munzarovi. „Nebylo to lehké období. Boříte se s něčím, co nejde zvrátit. S přechodem na druhou stranu. Otec, který byl také automobilový závodník a sportovní pilot, na to měl pěkné přirovnání. Říkal, že je to, jako když se autu vybije baterka, zanese karburátor, ani svíčky už nejdou tak jako kdysi, ale hlava stále funguje. Vždy se jedná o sílu ducha a chuť žít. Dlouho ho v kondici drželo to, že chtěl dokončit a pokřtít audioknihu s názvem Když jsem to slíbil. Nakonec se mu to v divadle Viola s velkým úspěchem i podařilo,“ vzpomíná Barbora.
Článek pokračuje na další straně
