Soud také podotkl, že invalidní důchodce projevil neochotu získat prostředky jiným způsobem nebo pořídit levnější použité spotřebiče, což nelze klást za vinu úřadům. Navíc ani nevyužil nabídky úřadu práce, který ho odkázal na místní charitu, kde mohl získat další pomoc.Z případu je zřejmé, že úřady posuzují žádosti o mimořádné dávky velmi pečlivě a zkoumají skutečnou potřebnost žadatele. I když se některým jejich rozhodnutí mohou zdát příliš přísná, je nutné si uvědomit, že přidělování veřejných peněz musí být spravedlivé a opodstatněné. Pokud má žadatel dostatečný příjem a možnosti, jak svou situaci řešit i jinak, pak mu nemůže být vyhověno na úkor ostatních potřebnějších.Snaha invalidního důchodce získat prostředky soudní cestou je pochopitelná, ale v tomto případě se ukázala jako marná. Soudy daly za pravdu úředníkům, kteří postupovali v souladu se zákony a předpisy. Případ je určitým poučením, že požadavky na sociální systém musí být přiměřené a že není možné spoléhat na štědrost státu za každou cenu.
