„Život je černobílý, když rakovina zničí člověka. Bylo to dnes ráno, když jsem vzala svého syna do koupelny. Ten chudáček je jen kůže a kost, musím ho prosit, aby během dne snědl alespoň jeden fazol nebo vypil šálek vody. Je příliš slabý na to, aby vstal z postele nebo chodil, a je třeba jej nosit v náručí nebo vozit na invalidním vozíku. Usne, když s ním někdo mluví, protože je příliš vyčerpaný. Vrací po všech lécích, které mu dávám, protože jeho žaludek je prázdný.”
