Jsem zvědavá, do kdy mi to nadšení vydrží: Anička Slováčková dál bojuje s rakovinou jako lvice

Po prvním vítězství nad rakovinou přišel nečekaný návrat nemoci, který by mnohé zlomil. Anička se však nevzdává a bojuje s rakovinou jako lvice. Její přístup k životu a neochvějná vůle pokračovat ve své práci, kterou miluje, je inspirací pro všechny, kteří se setkávají s podobnými překážkami. V době, kdy by mnozí očekávali, že se uzavře a bude se věnovat pouze léčbě, Anička dělá pravý opak. Své sociální sítě zaplavuje pozitivními příspěvky, sdílí své zážitky a dokonce se objevuje v práci, která ji naplňuje a pomáhá jí zůstat silná. Je to práce, která jí umožňuje myslet na něco jiného než na nemoc, a zároveň se cítit užitečná. Není to však bez obětí. Anička otevřeně hovoří o tom, jak je léčba vyčerpávající, jak se cítí unavená a někdy i fyzicky nepřitažlivá. Tyto pocity jsou pochopitelné, ale ona se nevzdává. Místo toho se snaží najít krásu v každodenním životě a dělat to, co ji dělá šťastnou, dokud je to možné. Významnou roli v jejím životě hrají také blízcí. Rodiče, přátelé a fanoušci jí poskytují neocenitelnou podporu a lásku, která je v těchto chvílích nezbytná. Její otec, Felix Slováček, v rozhovorech často hovoří o obavách a nadějích, které s Aniččinou nemocí souvisí. Podpora blízkých je klíčová a Anička ji oplácí odvahou a touhou žít naplno, bez ohledu na překážky.