A aby mě něco drželo při životě,“ omlouvá zlobivé štěně, když skáče na stůl a snaží se sežrat štrúdl. To jsou zřídkavé momenty, kdy se Ivana usměje. Martin, který se na Ukrajině angažoval jako dobrovolnický medik, byl zabit u obce Kreminna. Jeho matka vzpomíná na jeho odhodlání pomáhat a na to, jak těžce nesl válečné hrůzy. Ivana si cení podpory Martinových přátel z airsoftové komunity a vojáků, kteří se stali jeho druhou rodinou. Sleduje situaci na Ukrajině a udržuje kontakt s přáteli, kteří tam stále pomáhají. Smrt syna pro ni znamená nekonečnou bolest a ztrátu zájmů, které jí dříve dělaly radost. Přestože Martin nebyl v aktivní bojové službě, jeho práce na Ukrajině byla extrémně nebezpečná. Jeho matka vzpomíná na poslední rozloučení a na období, kdy se Martin snažil evakuovat zraněné z frontové linie, což vedlo k jeho smrtelnému zranění. Ivana i s pomocí Martinových přátel bojovala o převoz jeho těla zpět do České republiky, což se setkalo s nedostatečnou podporou od českých úřadů. Cítí hořkost a nespravedlnost kvůli chování vlády, která neuznala Martinův hrdinský čin.Pomohli mi lidé, které jsem ani neznala.Bez nich bych to nezvládla,“ uvádí.„Pořád se s tím nemůžu smířit, ale už se nacházím v bodě, kdy jsem tak nějak rozhodnutá, že budu žít dál,“ dodává po devíti měsících od jeho pohřbu.„Když se na něj naše orgány totálně vykašlaly a nikdo ho nebyl ochotný přepravit, tak Karolína zařídila přes kontakty v pražské Ústřední vojenské nemocnici pár kluků, kteří si vzali dovolenou, přijeli se sanitkou do Lvova, zařídili zelený koridor na hranicích a odvezli Martina do Prahy,“ popisuje Ivana. Martinova matka zdůrazňuje, že její bolest a zklamání nejsou jen o osobní ztrátě, ale také o pocitu, že česká společnost a vláda nejsou dostatečně solidární s Ukrajinou a jejími oběťmi.„Já jsem nechtěla žít,“ přiznává šestašedesátiletá Ivana.„Ukrajinci mu udělili spoustu vyznamenání, jenom tato podivná, pokrytecká vládní garnitura, a to jsem ji volila, neudělala vůbec nic. Nerozumím, proč se k němu zachovali jako ke kusu hadru. Zbabělost? Alibismus? Nevím.
