Tančíte na jevišti? Nemyslitelné
U příležitosti Neckářova jubilea v České republice detailně zmapovali nejdůležitější momenty jeho kariéry. Z knihy Šíleně veselý princ, kterou máme k dispozici ještě před oficiálním vydáním, je zřejmé, že Neckářova kariéra nebyla vůbec jednoznačná. Původně se dokonce chtěl stát divadelníkem. Po gymnáziu chtěl studovat herectví na DAMU, ale vyhodili ho s tím, že nemá talent. Přihlásil se tedy na Dělnickou divadelní školu v Mostě, kde byl zaměstnán na částečný úvazek jako osvětlovač a herec.
Nevzdal se a nakonec zkusil studovat herectví na brněnské JAMU. Opět si ale musel vyslechnout formuli o nedostatku talentu. Nenechal se zlomit a zkusil štěstí znovu na DAMU. Když ho vyhodili, přidali k jeho nedostatku talentu překážku v jeho ostrém syčení. Aby toho nebylo málo, nakonec ho z mosteckého divadla vyhodili. Když mu kamarád řekl, že v Divadle Alfa v Plzni vypsali konkurz na zpěváka, neváhal a běžel tam.
Na pódiu zazpíval hity Diana od Paula Anky a Život je pes od Pavla Sedláčka. Mladý, fyzicky nadaný a štíhlý Vašek tančil na pódiu při písních, což bylo v éře zpěváků jako Karel Hála nebo Milan Chladil nevídané. Ředitel divadla byl v šoku. „To se nemůžeme smířit, podívejte se, jak skáče,“ obrátil se na kapelníka, dnes již slavného skladatele Bobana Ondráčka. Pořádně ho sjel. „Vzpomeňte si, jak krásně stojí pan Chladil u mikrofonu. Proč nemůžeš vystupovat takhle?“ poučoval ho. Když se ambiciózní zpěvák vyrovnával s dalším fiaskem, Ondráček prohlásil, že ho musí vzít, protože ty nejúspěšnější věci jsou nečekané.
Zastavili je vtom nejlepším
V plzeňském divadle dochází k osudovému setkání Václava s Martou Kubišovou, která zde před ním získala angažmá. Strávili spolu pouhé tři měsíce, než je zlákalo divadlo Rokoko, kde už hráli Waldemar Matuška a Karel Štědrý. Záhy „ansámbl“ doplnila čerstvá postgraduální studentka Helena Vondráčková. Marta, Václav a Helena poprvé spojili své hlasy 1. ledna 1966 v představení Čekání na slávu. Trio přineslo do divadla nový mladý vítr a brzy se stali miláčkem publika.
Psal se rok 1968, kdy Helena s Václavem natočili působivou pohádku Šíleně smutná princezna a prvního listopadu, přesně v den Martiných narozenin, založili kapelu Golden Kids. Jak je známo, navzdory megaúspěchu spolu trio vydrželo pouhých 15 měsíců. Poté, co se Marta Kubišová distancovala kvůli svým protikomunistickým postojům, odehrála kapela svůj poslední koncert v Ostravě 27. ledna 1970. Zatímco Marta zůstávala v nemilosti, Helena Vondráčková a Václav Neckář se vydali na sólovou dráhu. „Byla to hrozná situace, ale dlouho jsme věřili, že zákaz Marty pomine,“ řekl Neckář.
Jediná lyra
S Kubišovou zůstal v kontaktu a snažil se ji při každé příležitosti vysvobodit ze spárů režimu. Nevšímal si skutečnosti, že on sám je trnem v oku mocných. Zvláště „vysazený“ na Neckáře byl šéf Pragokoncertu František Hrabal. V této souvislosti tuto vzpomínku vytahuje Jan Neckář, mladší bratr Václava. „Když začala normalizace a prezident Husák nastoupil do úřadu, uspořádal Pragoconcert v rámci svého přátelství se Sovětským svazem velký koncert v Moskvě. Hrabal ve svém projevu poznamenal: „Jsem rád, že jste všichni tady.“ A Vašek křičel: ‚Tady chybí jenom Marta Kubišová.‘ Od té doby neměl klid.“
Skupina Bacily s Neckářovci se musela vypořádat s nejrůznějšími zákazy a šikanou. Fanoušci však Vaška vždy podporovali, a protože se jeho alba a koncerty dobře prodávaly, vždy po čase dostal zelenou. Dařilo se mu zejména na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. V té době byl tak přelétavý, že ho jeho syn znal jen z televize a plakátu, který měl nad postelí. Ročně odehrál kolem dvou set koncertů a pravidelně jezdil na bratislavský festival lyra. Podařilo se mu ji však vyhrát pouze jednou. V roce 1981 s baladou Tvým dlouhým vlasům dokonce porazil slavné okno mé lásky od kapely Olympic.
Vážný stav
Dlouholetý zákaz Marty Kubišové a různé výhružné anonymy se postupem času podepsaly i na duševním zdraví a psychice Václava Neckáře. Stal se paranoidním. Měl pocit, že se na něj všichni dívají. „Nikomu to neotevírej, chtějí nás zastřelit,“ zavolal bratrovi uprostřed noci. Další paranoia ho zastihla hned během koncertu. Vtrhl do šatny a křičel: „Rychle zamkněte skříňky, aby nám tam nepodstrčili drogy!“ Když později uviděl v publiku majora Leoše Jirsáka, známého z televizního pořadu Federální kriminální ústředna pátrá radí a informuje, zmocnil se ho záchvat paniky, že ho po koncertě zatknou. Neckářův stav byl natolik vážný, že musel být hospitalizován. Otřesen strachem byl přijat do psychiatrické léčebny. Aby neutekl z nemocnice, přivázali ho k posteli. Nejhorší psychóza pominula o dva týdny později a zpěvák byl propuštěn do civilu.
Osvobodil Kubišovou
Václav a jeho kapela si udržovali stálou popularitu, jeho písně zněly v rádiu, vystupoval ve všech zábavných pořadech a umisťoval se v první desítce ankety Zlatý slavík. V roce 1987 se mu dokonce podařilo vyřešit problém s nejnenáviděnějším člověkem v branži, Hrabalem z Pragoconcertu. Poté, co všemocný režisér Neckářovi a jeho kapela na poslední chvíli zablokovali cestu na Kubu, si zoufalý zpěvák přes známého domluvil schůzku s tajemníkem ÚV KSČ Janem Fojtíkem. Ve své kanceláři více než dvě hodiny poslouchal všemožné stížnosti na Hrabala a Neckář mu také připomínal nespravedlnost kolem Marty Kubišové. Věci se brzy zázračně daly do pohybu. Hrabal byl odvolán z funkce a Neckář byl za to oslavován celou uměleckou obcí. Podařil se mu další zázrak, na který se již zapomnělo. Když Václav Neckář v roce 1989 připravoval program s hosty, zvítězil v tom,že vybojoval učinkování Marty Kubišové. Pouhé tři měsíce před sametovou revolucí mohla nastartovat svou druhou kariéru bez cenzury.
Naopak porevoluční éra, kdy už nikdo nikoho v oboru neomezoval, dala domácím umělcům šanci. Fanoušci si konečně mohli užít západní produkci a odsunuli své mazlíčky na vedlejší kolej. Jejich odliv se odrazil na Václavově psychice a váze. Dohánění nejbližších v čele s Helenou Vondráčkovou a bratrem Janem vyvrcholilo krutým rozhodnutím. Jeho bratr mu dal ultimátum. „Řekl jsem mu, že musí zhubnout, jinak s ním nebudu hrát. Nevěděl jsem, jak jinak ho přimět, aby věnoval pozornost své váze a zdraví,“ řekl Jan. Problém přetrvával několik let.
I přes pomoc dietologa vážil kdysi pohledný zpěvačka téměř sto kilogramů. Postupně se situace stabilizovala a Neckářovovi opět koncertovali po celé republice. Jedna z cest v roce 2002 se jim málem stala osudnou. Bylo pátého listopadu a bratři jeli autem na natáčení televizního pořadu Zlatá mříž. Za volantem seděl tehdy devětapadesátiletý Václav Neckář a byl nezvykle tichý. Cítil, že se s ním něco děje, ale nedokázal to pojmenovat. Najednou mu zazvonil telefon. Zpěvák ho beze slova podal bratrovi. „Proč mi ho dáváš?“ Zeptal se. „Nevím,“ zamumlal Václav. Jakási neviditelná síla ho táhla doleva, ale bál se zastavit na dálnici. Naštěstí dorazili na místo určení v pořádku.
Události nabraly rychlý spád. Když měl Václav na jevišti přečíst pár vtipů v televizi, nemohl. Ve štábu zavládlo nezvyklé ticho. Ředitel Jiří Adamec si uvědomil vážnost situace a nařídil Janu Neckářovi, aby bratra okamžitě odvezl do nemocnice. Právě tam lékaři poprvé vyslovili zdrcující diagnózu. Vašek utrpěl mozkovou mrtvici, která mu navíc způsobila ztrátu paměti a ovlivnila řečové centrum. Když mu bylo řečeno, že už nikdy nebude zpívat, bratři se s touto prognózou odmítli smířit. S pomocí různých odborníků a logopeda se jim podařilo porazit osud a znovu postavit na jeviště legendu legend Václava Neckáře.
Velkou zásluhu na tom má i zpěvákova manželka Jarka, která mu byla obrovskou oporou při rekonvalescenci. Seznámili se při účinkování v Divadle Alfa v Plzni, kde působila jako primabalerína. Nakonec se do ní bezhlavě zamiloval na Silvestra v roce 1964, kdy tančila Julii v představení Romeo a Julie. Vzali se však až o deset let později. V jejich vztahu se narodil jejich jediný syn Wenceslas. Když se stav Václava staršího konečně stabilizoval a on se po obrovském hitu Půlnoční nadechl, začaly se nad jeho ženou stahovat mraky.
Poté, co musela devět let podstupovat dialýzu kvůli špatně fungujícím ledvinám, začalo selhávat i její srdce. V roce 2015 ji po operaci srdce zradily ledviny a ve věku 76 let, jen pár dní před Vánocemi, vydechla naposledy. O skonu své životní lásky se Václav dozvěděl ještě před koncertem. I když byl zdrcený, koncert nezrušil. Jako profesionál oddaný svému publiku ho nechtěl zklamat. „S Jarkou jsme byli spolu 45 let. Byla pro mě andělem strážným. Půl roku byla nepřetržitě v nemocnici a třikrát týdně potřebovala dialýzu. Říkal jsem si, že odchod je pro ni vysvobození, ale bylo to těžké. Myslel jsem si, že blížící se Vánoce budou naše poslední, ale osud to zařídil jinak. Od té doby jsem je neslavil,“ řekl Václav Neckář, když vystoupil po boku Jany Kocianové, Hečkové a Jitky Zelenkové na Ružinovské lyře.
Václav Neckář brzy oslaví 80. narozeniny. Při té příležitosti vydává CD komplet Osmdesát / Největší hity1965–2023, které nabídne to nejlepší z jeho kariéry. Bonusem bude nová píseň Snílek od Jaromíra Švejdíka a Dušana Neuwertha, kteří stojí i za hitem Půlnoční.
Podrobeno vědeckému výzkumuBývalý politický režim je spojen s mnoha bizarnostmi. Vzhledem k tomu, že nejslavnější zpěváci vydělávali značné honoráře častými koncerty, obrovským prodejem desek a vysíláním písní v rozhlase a televizi, chtěli mocní dokázat, že jsou neúměrní pracovnímu vytížení. Objednali proto výzkum psychické zátěže organismu v den koncertu. Výzkumníci přilepili na tělo vybraných umělců dvě elektrody, které pomocí drátů připojili k malé vysílačce. Tak byly přenášeny pulzní frekvence umělce. Kromě srdeční frekvence jim vědci měřili tlak a prováděli analýzu moči. Dohromady se zaměřili na zhruba sedmdesát umělců. Václav Neckář se stal absolutním rekordmanem. Jeho tepová frekvence dosahovala maxima 190 za minutu. „V pěvecké tvorbě překonává tak vysokou míru zátěže, jakou vidíme u vrcholových sportovních výkonů,“ stojí ve verdiktu lékařů. Jak se později ukázalo, objednávka na testy přišla přímo od Ústředního výboru Komunistické strany ČR. Výzkumem si chtěli dokázat, že umělecká práce není příliš náročná, aby měli důvod jim snížit platy.
