Hodně jsme chodili, byli jsme zdraví. Život byl tehdy jiný než dnes, lidé k sobě byli pozornější a nápomocní. Učitelé vychovávali i žáky, neučili jen nás, byl tam řád a disciplína. Učitelům jsme neodpovídali, stále jsme byli vychováváni k tomu, abychom naslouchali dospělým.
Jsem hrdý na to, že moje dětství bylo plné skutečných her, nebyl internet, mobily, tyhle věci jsme neznali. Rádi jsme si hráli na hřišti, hráli jsme hodně míčků, hráli na schovávanou a chytali. Na pískovišti jsme postavili stále krásnější hrad z písku.
Kreslili jsme po asfaltu, skákali přes švihadlo, hráli na schovávanou a chytali. Dnešní děti už tyto hry bohužel neznají, i když některé by mohly bavit. Milovali jsme být venku, jezdit na kole, jezdit na kolečkových bruslích, trhat květiny.
Každý, kdo byl dítětem v 70. letech, ví, že jsme se nemohli dočkat víkendu, abychom se podívali na kreslené filmy. Na televizi jsme se moc nedívali, tehdy nebylo tolik televizních kanálů. Oblíbeným seriálem našich rodičů byl Dallas a my děti jsme ho také rádi sledovali.
Když jsme byli teenageři, měli jsme – narozeninovou oslavu, hudba byla ještě na magnetofonových páskách, ale milovali jsme ji. Rádi jsme tančili a bavili se, ale vzdávali jsme úctu svým vrstevníkům. Malinový sirup jsme pili sodovou vodou, z nealko nápojů v té době nebyl takový výběr, ale rádi jsme jedli tučné pečivo s čerstvou zeleninou.
Jsme první věková skupina, která pije Coca-Colu z lahve, byla to pro nás oslava, když jsme ji dostali. Zatím jsme kamarádům neposílali SMSky, pokud jsme je chtěli pozvat ven hrát na ulici, pískali jsme na ně nebo křičeli.
Jak šel čas, CD přehrávač nahradil magnetofon, objevil se internet, počítače a pomalu v dospělosti jsme se také naučili používat nové věci. Vzpomínky na dětství mě naplňují štěstím, vždy rád vzpomínám na staré dobré časy.
