Klíč nám visel na krku, nebáli jsme se jít sami po ulici. Ohřívali jsme oběd, snědli jsme oběd, pak jsme dělali domácí úkoly a učili jsme se. Museli jsme se naučit samostatnosti, neměli jsme jinou možnost. Do školy jsme chodili v uniformách, všichni byli stejně oblečení, nelakovali jsme si nehty ani jsme málo nalíčili.
Na podzim jsme skákali v louži, v zimě jsme hráli sněhové koule, klouzali a dobře se smáli. Student, který bydlel dále od školy, cestoval tramvají nebo na kole. Byly to dobré a šťastné časy, pozorovali jsme se a starali se o sebe. Nikdy nás nenapadlo, že bychom mohli být uneseni nebo napadeni. Neměli jsme se čeho bát.
Pokračování na další straně
