Malá Rozárka má po tatínkovi i mamince bohužel slabší genetiku zubů. Ani pravidelné čištění, kvalitní strava a pečlivé kontroly tentokrát nestačily.
Lékaři objevili několik poškozených zubů, které bylo nutné opravit okamžitě, a jeden z nich byl dokonce natolik nalomený, že ho museli znovu modelovat. U tak malého dítěte ale podobný rozsah zákroku nejde dělat jen s lokální anestezií — proto se lékaři rozhodli pro celkovou sedaci.
A to je přesně ten moment, který Agátu psychicky složil.
Musela:
- držet dceru, aby ji mohl tým bezpečně uspávat,
- sledovat, jak malému tělu povolují svaly,
- věřit, že proces proběhne hladce,
- a přitom sama nezkolabovat strachy.
„Byl to zážitek, který už nechci nikdy zažít,“ naznačila otevřeně. A kdo někdy viděl dítě odcházet do sedace, ví přesně, jak bezmocně se rodič cítí. 🧬 Za všechno může genetika, ne zanedbaná péče
Agáta jasně odmítla, že by šlo o její chybu. V rodině se prý kazivost zubů táhne jako nechtěné dědictví, které se neptá, jestli máte doma tři různé zubní kartáčky a kontrolu každé tři měsíce.
Podle ní je to důkaz, že někdy můžete dělat všechno správně – a příroda si stejně dupne.
„Nesoupeříme o dokonalost. Děláme maximum,“ vzkazuje těm, kteří ji rádi soudí na dálku.
🩺 Lékaři obstáli, Agáta se ale cítila úplně bezmocná
Zubařský tým podle jejích slov udělal maximum, pracoval rychle, citlivě a s ohledem na to, že mají na stole dvouleté dítě. Nic to ale nezměnilo na faktu, že Agáta byla během celého zákroku přítomná.
A právě to pro ni bylo nejhorší: dívat se, jak narkóza zabírá.
Rodiče to znají – v takových chvílích máte pocit, že ztrácíte kontrolu nad celým světem. A Agáta se tomu nijak nebránila. Přiznala úzkost, slzy i dojezd, který ji držel ještě dlouho.
👶 Tři děti, tři světy: Každé úplně jiné
Agáta často opakuje, že její děti nemohly být rozdílnější. A je pravda, že v jejím domě se potkává hned několik vesmírů:
